Navigace

Obsah

Stránka

Není vlna jako vlna


Všichni víme, co se kolem nás děje. Vlna šířící se nákazy a všudypřítomné zprávy, které každým dnem více a více zvyšují nervozitu občanů. Negativní informace nás zaplavují ze všech stran a někdy se zdá, že člověk má co dělat, aby tlak ustál. Jsme ale národem silných lidí, máme písmenko Ř, vyhráli jsme v Nagánu, chodíme na houby, rádi slavíme a…dokážeme se spojit a vytvořit vlnu sounáležitosti, pomoci, lásky.

            Herci, zpěváci, prostě všichni ti, kteří jsou „vidět“, se pustili do šití roušek, tvorby různých projektů na pomoc zdravotníkům a vůbec lidem, kteří zůstali bez možnosti obstarat si základní potřeby. Ale pak jsou tisíce, desetitisíce lidí, kteří vidět nejsou. Pomáhají bez toho, že by čekali nějaké ocenění, že by se dostali před oko televizní kamery. U nás ve škole se skupina zaměstnankyň pustila do práce. Ženy šijí roušky a zásobují svými výrobky mosteckou nemocnici, děti a zaměstnance nedalekého dětského domova a zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči – Mosťáček.  Šijí den za dnem a smějí se, do každé roušky všijí kousek dobré nálady, kousek naděje a kousek trpělivosti. Nevím, kde tu dobrou náladu stále berou, kde berou tu sílu, když všichni víme, že dvě z nich paní Jaroslava Korschnerová a paní Miroslava Lopatová navíc ke svým povinnostem obstarávají manžele Brňovy. Vaří jim chutná jídla, zařizují drobné nákupy. Zlatý český ruce říkáme a zlatý český srdce většina z nás máme.


7. 4. 2020 Zobrazit méně

Stránka