Dobrý den

Nejsou všechny dny úplně růžové. Některé jsou černočerné a nic s tím neudělá ani sluníčko.

Náš dnešní den spadá do kategorie, kterou označí všichni školáci slovem DOBRÝ.

Znáte to, na otázku: „Tak jak se ti to líbilo?“ Odpoví teanager: „Dobrý.“

Takže, dnešní den byl prostě dobrý. Ušli jsme pár kilometrů, popovídali si, zasmáli jsme se, svačili za chůze, kupovali nanuky, potkali dost zajímavých lidí, seděli na chodníku, počítali brouky, hádali se a pošťuchovali, někteří trpěli alergií, jiní lakonicky komentovali dění kolem nás.

                A k tomu všemu už víme, že v dopravním podniku pracuje skoro pět se zaměstnanců, že tam mají protiatomový kryt, nejlepší lakovnu široko daleko, do závodní jídelny chodí jen padesát lidí, známe přibližnou spotřebu elektřiny pro jednu tramvaj na měsíc, víme, která je nejstarší trať městské hromadné dopravy, umíme si představit, co je horní a dolní vedení a jak často jdou tramvaje a autobusy do myčky.

                Ale to není všechno. V našem dobrém dnu jsme se také dozvěděli, že Mezinárodní památník obětem 2. světové války v Mostě má na svědomí parta nadšenců, že jsme tam potkali pana Edvarda D. Beneše, který nám řekl zajímavosti z dějin Mostecka, že památník navštěvují hlavně cizinci a že Mostečané přijdou minimálně. Taky jsme zjistili, že německo-americká herečka a zpěvačka Marlene Dietrich se zastavila v Čepirohách, když jela za války, spolu se svým manželem, navštívit jeho rodiče do Ústí nad Labem.

                Jak říkám: „Dobrý den.“ Šárka Mandincová, třídní 8. a.