Nestává se za dobu školní docházky, že by se se třídou jelo na výlet dvakrát na stejné místo. Nápadů na cesty bývá tolik, že spíše nestíháme všechna ta zajímavá místa zhlédnout. Nicméně v pátek jsme jeli s 9. a podruhé na výletní zámeček Větruše.

Vlakem do Ústí nad Labem, pěšky do ústeckého Fóra, lanovkou nahoru na Větruši, projít oba labyrinty, vyfotit tisíce fotek a lanovkou dolů. Ptáte se, proč jsme jeli opakovaně? To bylo tak: v době, která byla ještě ovlivněna kovidem, jsme dojeli vlakem do Ústí, došli pěšky do Fóra a to bylo celé. Nepředvídatelně nám zavřeli lanovou dráhu. Prostě se to tak někdy stane. Lanovka nejela. Slíbili jsme si, že výlet uskutečníme znovu a stálo to za to. Vnitřní labyrint se zrcadly i venkovní, tvořený zastřiženými keři, byly zdrojem radosti, smíchu a všeobecného veselí. Třešničkou na dortu byl krásný rozhled na okolní krajinu. Tak krásný, až si člověk občas řekne, že není možné, že jsme tak blízko města, které je známé hlavně průmyslem. 

Š. Mandincová, třídní učitelka