Zjišťujeme, co obnáší poruchy příjmu potravy

Slyšíme-li slovo anorexie, mnohým z nás se jistě vybaví toporně se pohybující vyzáblé lidské tělo. S hrůzou odvracíme tvář, pokud spatříme fotografii, ze které se na nás usmívá smutně a nezdravě vyhlížející hubená tvář dívky, která s péčí o svůj fyzický vzhled zašla až příliš daleko.Podivujeme se, jak je vůbec možné, že nejbližší příbuzní, přátelé i známí něco tak otřesného mohli dopustit. Nevěřícně kroutíme hlavou, že si ničeho nevšimli, nic nezpozorovali.Lidé trpící mentální anorexií předstírají, že jejich životní styl je naprosto v pořádku, jsou vynalézaví v zakrývání své touhy po rychlém a drastickém zhubnutí nadbytečných kilogramů, lžou a nutí své okolí, aby se domnívalo, že netrpí žádným problémem.V tom je však zrádnost jakékoli poruchy příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie). Jedná se totiž o závažné psychické narušení osobnosti a počátek je poměrně nenápadný.Ve většině případů jsou tyto nemoci diagnostikovány u dívek v pubertálním období. Výjimkou však nejsou anipacientky ve zralém ženském věku.V nižší míře se příznaky anorexie nebo bulimie objevují i u chlapců a mladých mužů.

Ptáme se, co je příčinou faktu, že stále více přibývá anorektiků a bulimiků. Proč dochází k tomu, že někteří z nás trpí zkreslenou představou o nedostačujících kvalitách vlastního těla? Kde začíná cesta, na níž člověk ztrácí půdu pod nohama a vrhá se dobrovolně střemhlav do víru negativního sebepojetí a bojuje za lepší a vstřícnější přijetí od svého okolí i za cenu viditelného sebepoškození?

Určitě bychom se měli zamyslet nad tím, zda náš přístup k sobě samým i k ostatním lidem je správný. Co je v životě nezbytné, a co naopak můžeme zařadit mezi banality? Je třeba uvědomit si důležité priority, jako je láska, zdraví, štěstí a radost z toho, že jsme se narodili, můžeme zde být, máme možnost milovat, komunikovat,tvořit, přijímat, rozdávat avzájemně se podporovat. Na tento veliký dar bychom nikdy neměli zapomenout.

Psychologové nás nabádají k vyššímu sebevědomí a kladnému sebehodnocení. Pronášejí věty typu: „Mějme se rádi takoví, jací jsme.“ Ale co obnáší slovamít se rád? Co znamená nepodlehnout svodům módních trendů a tlaku společenského mínění o tom, kdo je hezký a kdo naopak ošklivý a tím pro ostatní nepřijatelný?

Pubescenti a adolescenti mají potřebu vyhlížet atraktivně a sebejistě, chtějí být oblíbení u svých kamarádů a často si mylně představují, že toho dosáhnoupouze dokonalou vizáží a bezchybným tvarem těla.  A právě zde začíná pracovat první spouštěč honby za vysněnou krásou, jejíž škodlivé následky mohou být doživotní, v některých případech až smrtelné.

Vše se odehrává v naší mysli. Rozhodující je, jakýma očima vnímáme sami sebe, zda se těšíme z každodenních maličkostí a nenecháme se ovlivnitnázory a nesmyslnými připomínkami široké veřejnosti i blízkého okolí. Mnohdy je těžké odolat kritickému tlaku většiny a cítit se spokojeně, když víme, že se naše křivky liší od všeobecně uznávaného estetického pojetíharmonického vzhledu.A pokud je nespokojená a zbytečně příliš sebekritická osoba cílevědomá s pevnou vůlí, problém je na světě.

Lidé postižení mentální anorexií úmyslně hladoví a snaží se zredukovat příjem potravin na minimum, aby dosáhli co nejefektivnějšího snížení hmotnosti. Pravidelně kontrolují svoji váhu, aktivně cvičí a všemožnými praktikami bojují s každým gramem, který jim připadá nadbytečný. Někteří z nich trpí zároveň mentální bulimií, kdy své nutkavé choutky na jídlo řeší nezvyklým přejídáním se a následným zvracením, aby zamezili pocitům viny ze selhání nad hlídáním objemu svého těla.

Obě tyto závažné psychické choroby způsobují náladovost, nespavost, nesoustředěnost, nutí nemocné k uzavření se v samotářském stylu života a v neposlední řadě vedou tělo k boji s nedostatkem minerálních látek, vitamínů a s poruchami hormonálními, zažívacími, dermatologickými.

Pedagogové naší školy se snaží projevům nepřijetí vzezření vlastního těla a špatných stravovacích návyků u dětí předcházet pravidelnou prevencí. V rámci výuky výchovy ke zdraví, sociální výchovy, pracovních činností – vaření a domácnost se zaměřují na vštípení zdravého životního stylu všem žákům, a proto si paní učitelka Erika Legezová dne 16. května pozvala svoji bývalou spolužačku ze střední školy, která v době studií procházela těžkým životním obdobím v podobě mentální anorexie. Dnes již zdravá maminka tříletého chlapečka, paní Kamila, žákům otevřeně vyprávěla svůj osobní příběh: příčinu, průběh a dlouhodobou léčbu její nemoci na Dětsképsychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Praze Motole.

Akce proběhla v příjemné atmosféře, paní Kamila vstřícně odpovídala na všechny kladené dotazy.

Věříme, že tato přednáška přinesla cenné informace a byla poučná.

Děkujeme všem zúčastněným.

Petra Ernestová